Kamery u výtahů ano, ale pozor na ostatní použití, hrozí sankce až 5 milionů

Skryté kamery v pronajímaných bytech nikdo nechce. Kamerové systémy v domech či na jejich fasádách, to je však něco jiného. Veřejnost je vnímá jako ochranu před zloději a vandaly. Jenže jejich instalace je spojená s řadou problémů.
 

Tisíce každoročně vykradených bytů a také fakt, že se policii nedaří vyřešit více než dvě třetiny těchto případů, vede obyvatele bytových domů ke snaze zabránit zlodějům v krádežích různými bezpečnostními opatřeními, případně alespoň zajistit jejich identifikaci pomocí kamerových systémů.

Mnohdy však bývá důvodem k pořízení kamer i obava z vandalismu, a to dokonce v některých případech ze strany samotných obyvatel domu. Pokud přijde třeba výměna výtahu bytové družstvo na jeden až jeden a půl milionu korun, je logické, že chce vědět, kdo poškodil například vnitřní osvětlení výtahové kabiny nebo jeho stěny.

Jenže instalace kamerových systémů je spojena s řadou omezení. Proto Úřad pro ochranu osobních údajů vydal nové stanovisko pro bytová družstva a Společenství vlastníků jednotek (SVJ), která by pro ochranu majetku chtěla využít kamerové systémy. Nedodržení podmínek, za nichž lze kamery využít, může znamenat sankci až pět milionů korun.

Jak se vyhnout problémům

Podmínky jsou vymezeny poměrně striktně, přesto se některé z nich nedodržují, hlavně z neznalosti, případně kvůli jejich podcenění. Nové stanovisko se vztahuje na kamerové systémy umístěné v bytových domech, případně na jejich vnějších pláštích.

Aby je bytová družstva a SVJ mohla používat, musí nově splnit řadu povinností, které jim ukládá zákon na ochranu osobních údajů. „Pověsit si na vnější plášť domu průmyslovou kameru dnes není jen tak. Právně to není vůbec jednoduché vzhledem k zákonu na ochranu osobních údajů,“ upozorňuje advokát Ondřej Preuss.

V době, kdy si lidé pořizují kamery do aut nebo je využívají jako součást zabezpečení vlastní domácnosti, se nájemníci umístění kamer do chodeb domu, výtahů či na vnější pláště budov většinou příliš nebrání. Výhrady mívají ti, kteří poukazují na narušení soukromí.

Pokud se družstvo nebo SVJ rozhodne pořídit kamerový systém, musí se coby jeho provozovatel registrovat u úřadu jako správce osobních údajů. Registraci je možno provést prostřednictvím formuláře, který je k dispozici na webových stránkách uoou.cz. Tento krok se však musí udělat ještě před spuštěním systému, nejlépe ještě před instalací kamer.
„Chybějící registrace je velký problém a je sama o sobě důvodem pro udělení sankce,“ varuje Ondřej Preuss a dále dodává:„Jde bohužel o velmi rozšířený problém, protože mnoho bytových družstev a společenství vlastníků o registrační povinnosti vůbec neví.“

Kde lze kamery umístit

Nastavení kamerového systému a úhel snímání je třeba pečlivě zvážit, aby co nejméně zasahoval do soukromí těch, které kamera natáčí. Bez problémů lze k instalaci kamerových systémů zvolit „veřejné“ prostory v domě, například sklepy, půdy, garáže, místa u schránek, vstupních dveří, schodišť a výtahů. A samozřejmě nic nebrání umístění kamer u vnějších vstupů do domů.

„Kamerový systém by ale neměl natáčet například vstupy do jednotlivých bytů, protože tak může podle úřadu dojít k zásahu do soukromí těch, kteří takové byty nejen obývají, ale i příležitostně navštěvují,” varuje advokát Preuss.

Bez souhlasu to nejde

Před spuštěním kamerového systému je dobré mít souhlas všech obyvatel domu. „Nespoléhejte se na většinu, protože ta podle úřadu není dostatečná,“ zdůrazňuje Ondřej Preuss. Prakticky to lze vyřešit tak, že na členské schůzi příslušného družstva nebo schůzi společenství vlastníků se lidé, kteří dům obývají, pod takový souhlas podepíší.

Tento dokument však není na „věčné časy“. Jestliže někdo na schůzi nebyl, je třeba za ním zajít a podpis získat dodatečně a seznam je nezbytné aktualizovat i na nové nájemníky. Do prostor, které sledujete, je třeba umístit tabulku s upozorněním i pro příležitostné návštěvníky.

Přenosová soustava a záznamové zařízení je nutné náležitě zabezpečit, aby nemohlo dojít k úniku záznamu. Technické řešení se vyplatí konzultovat s dodavatelem technologie.

Přístup k systému má být zabezpečený heslem a zařízení smějí obsluhovat pouze určené osoby. Podle úřadu by doba, kdy se záznamy uchovávají, neměla překročit 14 dnů.

Nejde jen o peníze, ale i o zdraví

Ochrana bytových domů, a tedy i bytů jejich obyvatel je velmi důležitá. Zdaleka nejde jen o nebezpečí ztráty majetku, i když ty bývají značné. Za rok stačí zloději odcizit či poničit majetek za zhruba 450 milionů korun.

„Jak se člověk s vykradením vyrovná, záleží na mnoha faktorech. Silnější osobnosti nebo rodiny, které žijí stmeleně, většinou reagují tak, že uklidí, rozhodnou se pro nové a lepší zajištění bytu, nakoupí si nové věci a snaží se vyrovnat s tím, že jim byly odcizeny i drahocennosti, které již nebude možné nahradit,“ vysvětluje psychiatrička MUDr. Dana Dufková.

Problémy však mívají hlavně starší lidé nebo ti, kteří žijí osamoceně. „Může se u nich vytvořit posttraumatická stresová porucha, která jim následně značně komplikuje život. Trpí například poruchami spánku, kdy se jim ve spánku opakuje celá situace vykradení. Trpí úzkostmi, které mohou gradovat do nejrůznějších fóbií, celkové sociální staženosti a nedůvěry k ostatním lidem,“ popisuje možné důsledky vykradení Dana Dufková.

Kamerové systémy nemohou zabránit vykradení bytů, ale mohou zloděje odradit nebo alespoň pomoci s jejich dopadením. Případy vandalismu ze strany obyvatel domů či nepřiznaného poškození například v důsledku neopatrného jednání řemeslníků lze také vyřešit mnohem rychleji. To může pomoci i lepším vztahům mezi nájemníky.
 

Autor: Lenka Kočičková
Zdroj: iDnes.cz | 2016