KDYŽ NEJEDE VÝTAH

Výtah může přestat jezdit z různých důvodů. Jednou jsem s kolegou doručoval spousty zásilek do jisté firmy. A protože chodit s nimi po schodech by byla galejnicina, tak jsme všechny zásilky natahali do výtahu. Mezitím dost lidí s protaženými obličeji na nás koukalo, jelikož výtahem nemohli jet. Tu a tam se odněkud z pater ozval výkřik typu: „Kterej blbec drží výtah!" „Proč ten výtah do prd… zase nejede!?"

Následně jsme naštvané lidi viděli v přízemí a snažili jsme se je ignorovat, což je ještě více rozčílilo. Když jsme pak chtěli se zásilkami v kabině výtahu vyjet do patra, kde sídlila firma, tak se výtah nerozjel, protože byl přetížený. Jelo se tedy s nimi nadvakrát a nadávající lidi měli tendenci zakopávat o zásilky v patře.

 
Jindy, jsem jel výtahem, který se náhle zastavil v mezipatře, což mne nepříjemně překvapilo. Několik vteřin jsem tupě zíral do zdi, načež jsem se zadíval na tlačítka od pater. Všechny jsem postupně zmáčknul, ale kabina se nerozjela. Tak jsem tedy začal nadávat, jenže to také výtah nerozjelo. Rozčíleně jsem tedy nadvakrát kopnul do zdi před sebou, což nebyl zrovna moc dobrý nápad, jelikož se mně zmocnil pocit, že palec nemá daleko k ukopnutí. A tak jsem vzápětí poskakoval drže je se za špičku boty. To už moje naštvanost dosáhla vrcholu, načež jsem opětovně stisknul jedno z tlačítek. A k mému úžasu se kabina rozjela, přičemž po mém kroku vpřed se výtah opět zastavil. Já jsem zůstal stát s otevřenými ústy a zároveň mi začalo pozvolna docházet, že se kabina zastavila díky mně. Ve výtahu byl totiž zabudovaný systém, který jej zastavil, když se člověk přiblížil za jízdy k okraji kabiny.

Svého času, jsem bydlel v mnohaposchoďovém panelovém domě, a to v patře, co neslo označení dvanáct. A tehdy jsem pochopil, jak je důležité, aby byl výtah funkční.

Jednoho dne jsem se vracel k večeru z práce dosti unavený a po vstoupení do chodby v přízemí mi neuniklo velké množství rozčílených a zároveň nadávajících lidí. V prvních okamžicích jsem si myslel, že v paneláku probíhá demonstrace nájemníků. Ale když jsem spatřil na obuch výtazích svítit červená světélka, tak mi vše došlo. Poté se mi naskytl pohled na lidmi přeplněné schodiště. Zkoprněle jsem hleděl na nájemníky domu, kteří nadávali ostošest, a současně mi došlo, že mne čeká pěšky dvanáct schodišť. Při následné chůzi po schodech jsem si připadal jako na pěší zóně velkoměsta. Těžko bych spočítal, kolik jsem pozdravil lidí. Mnoho lidí jsem viděl poprvé, což by byla vhodná příležitost se s nimi seznámit. Jenže k tomu by musela být vhodná doba. Domem se neslo tolik výkřiků, že jsem si začal připadat jako v nějakém ústavu, či jak ve svém zaměstnání-na poště. Naprosto vyčerpán jsem došel do dvanáctého poschodí a vůbec jsem nezáviděl těm, co bydlí v patrech nade mnou.

Že budu muset absolvovat stejnou akci ještě jednou, mi došlo, když mi zavolala přítelkyně, abych jí pomohl s nákupem. Moje bláhová představa, že výtahy třeba už budou funkční, rychle vzala za své. Schodiště bylo plné rozhněvaných lidí, přičemž jsem měl pocit, že někteří snad schválně courají sem a tam a opakovaně si stěžují všem, co potkají.

Druhý den ráno po vstoupení na chodbu mi hned došlo, že výtahy stále nejezdí. Po schodištích se ozýval dupot lidí a tu a tam i rány, které způsobily ti, kteří vztekle kopali do železných dveří výtahů. I já jsem si kopl do dveří výtahu a seběhl jsem dvanáct pater.

Se zlou předtuchou jsem k večeru přicházel k panelovému domu a hned v přízemí mi bylo jasné, že výtahy stále nejezdí. Majitel domu zažíval perné chvíle, protože jeho byt bral útokem dav nespokojených nájemníků. Naštvanost lidí se zvyšovala každou hodinu a lidé zuřivě diskutovali na chodbách, na schodištích i ve sklepě.

Třetí den byl zkouškou nervů všech obyvatel domu. Na stěnách se začaly objevovat různé nápisy vztahující se k nefunkčním výtahům i k majiteli domu. Ten z domu někam"emigroval", aby unikl z dosahu nasupených lidí. K překvapení všech však najednou výtahy začaly být funkční a pobouřené nájemnické mínění se zklidnilo. A život panelového domu se vrátil do normálu. Jenže uplynulo jen několik dní a výtahy opět nejezdily, načež panelovým domem opět zněly výkřiky, nadávky a majitel domu si začal připadat jako štvaná zvěř.

Autor: fungus2 | Foto: doktoronline.cz

Zdroj: minimax.cz | 2008