Postavení servisních firem v oboru výtahy
Již v článku Informace pro majitele a provozovatele výtahů jsme se zamýšleli nad problémy, se kterými se stávající majitelé - provozovatelé výtahů potkávají. A že těch starostí mají dost - "mají výtah a co s ním".
Článek sumarizoval určité postupy, pravidla a související problémy.
Dnes Vás chci informovat o druhé straně - totiž o servisních firmách, které činnosti na výtazích pro majitele - provozovatele provádí. I ony mají spousty problémů.
Dovolím si Vám ocitovat část z uváděných povinností servisních firem, které jsou uvedeny v ČSN 27 4002:2003.
Pokud to bude vhodné - uvedu i komentář, který však vyjadřuje pouze můj osobní názor.
Servisní firma
Servisní firma musí být odborně způsobilá a musí naplňovat následující základní požadavky.
Provádět všechny činnosti předepsané v návodu k používání (viz ČSN 13015) nebo v této normě.
K tomuto musí mít:
a. dostatečný počet servisních pracovníků (jeden pracovník na 50 - 90 výtahů), odborně způsobilých vykonávat servisní činnosti v rozsahu této normy, zaveden a udržován systém jejich zaškolování a dalšího vzdělávání;
V převážné většině případů servisní firmy tolik pracovníků mají, u těch nejmenších firem se ale vyskytují značné nedostatky s dalším školením pracovníků a jejich vzděláváním.
b. v potřebných případech k dispozici odborně způsobilé pracovníky souvisejících profesí (např. svářeče atd.);
Většinou tyto pracovníky malé firmy s patřičným oprávněním nemají a pro tyto práce si je najímají. Není to nic proti ničemu - jen pro zákazníka je to dražší a v mnoha případech pak tito pracovníci nemají speciální školení pro práci na výtazích.
c. dostatečný počet zkušebních techniků (1 zkušební technik na 350 - 500 výtahů) k provádění odborných zkoušek podle ČSN 27 4007, zaškolování a přezkušování odborných servisních pracovníků;
Servisní firmy až na výjimky zkušební techniky nemají vůbec - nejmenují je, protože pro ně nemají patřičné vybavení spočívající ve "vlastnictví" návodu k údržbě, další dokumentace, jako jsou schémata zapojení, seřizovací manuály atd.
d. zpracovány pravidla a postupy pro výkon servisu včetně směrnic se stanovením pravomocí a odpovědnosti a způsob zajištění vnitřních kontrol;
Malé firmy nemají vůbec.
e. k výkonu činnosti odpovídající vybavení a přístroje s platnými kalibračními protokoly, včetně zkušebních břemen, a pro kontrolní, zkušební a měřící zařízení vypracován metrologický řád;
Přístroje servisní firmy mají, mnohdy však jsou problémy s tím, jak měřit, kalibrace pravidelně neprobíhá, zkušební břemena k dispozici nejsou, stejně tak často nebývá k dispozici metrologický řád.
f. platné technické předpisy a české technické normy vztahující se k výkonu činnosti;
Většina firem - hlavně těch nejmenších mají k dispozici normy, ale většinou již neplatné. Z počtů prodaných výtisků norem, který zveřejňuje ČNI Praha je zřejmé, že servisní firmy v této otázce chybují. Mnohdy jsou normy kopírovány. Vzory tiskopisů, které jsou uváděny v normách jako vzory jsou v mnoha případech pouze překopírovány, a to i s chybami, které se v normách vyskytly.
g. uzavřené přiměřené pojistné krytí možných škod vzniklých následkem její činnosti;
Mají uzavřené všechny firmy - otázka pak je na jaké pojistné plnění. Zde si myslím, že není daleko doba, kdy se s problémem náhrady za poškození zdraví či majetku řada z firem potká.
h. stálý dispečink dosažitelný 24 hodin denně po celý rok;
90% servisních firem nemá tento dispečink vybudován, náhrada je telefonní záznamník ať už na pevném nebo mobilním telefonu, uvězněné osoby vyprošťují hasiči či ochotní sousedé.
i. dostatečnou kapacitu na provádění oprav a odstraňování provozních rizik, včetně náhradních dílů;
Malé firmy mají ve většině případů kapacitu na provádění běžných-havarijních oprav, nikoli pak na podstatné změny - zde je potenciál obrovského nebezpečí, kdy vystane potřeba provést řadu podstatných změn a malé servisní firmy na to nebudou stačit.
j. řešenou ekologickou likvidaci nebezpečných látek a odpadů.
V mnoha případech jsou ponechávány vyměněné oleje (pokud vůbec) ve strojovnách, použité prostředky po čištění jsou odhazovány do běžného komunálního odpadu, smlouvy o ekologické likvidaci má jenom velmi málo firem.
Aktualizovat původní návod k používání v části týkající se údržby, jestliže výtah změní na základě rozhodnutí majitele/provozovatele účel používání a/nebo se změní okolní podmínky provozu výtahu.
Řeší pouze největší servisní firmy.
Vypracovat analýzu rizik pro každý pracovní prostor a pro každou pracovní činnost podle návodu k používání se zohledněním všech informací poskytnutých majitelem/provozovatelem zařízení.
Řeší pouze největší servisní firmy.
Informovat majitele/provozovatele výtahu o každém nutném zásahu, který vyplývá ze zjištěného výskytu nebezpečí/nebezpečných situací nebo z analýzy provozních rizik. V případě vzniku nebezpečné situace bezodkladně navrhnout majiteli/provozovateli odstavení výtahu z provozu až do odstranění nebo omezení tohoto stavu.
Děje se pouze v kritických situacích, většinou jsou návrhy zapsány (pokud vůbec) v Knihách odborných prohlídek a pokud jsou tyto předloženy k podpisu, tak tím celá oznamovací povinnost končí.
Vypracovat plán údržby tak, aby pravidelná preventivní údržba podle přílohy B zmíněné normy byla přiměřená pro instalovaný výtah bez ohrožení bezpečnosti osob s minimalizací času, kdy je zařízení mimo provoz.
Řeší pouze největší servisní firmy.
Upravit plán pravidelné preventivní údržby s uvážením všech předvídatelných poruch, např. zneužitím, špatným zacházením, poničením atd. a bezodkladně informovat o této úpravě majitele/provozovatele výtahu.
Řeší pouze největší servisní firmy.
Provádět odborné činnosti odbornými servisními pracovníky, jejichž odbornost je servisní firmou udržována a kteří jsou vybaveni potřebnými postupy, nářadím a potřebnými náhradními díly.
Odborný růst servisních pracovníků zajišťují pouze střední a velké firmy, náhradní díly jsou používány, pokud jsou k dispozici - často je prováděna pouze repase.
Zaznamenávat výsledky závažného zásahu servisní firmy při poruše výtahu do Knihy výtahu. Tyto záznamy musí obsahovat druhy poruch, aby bylo možno zjistit jejich opakování.
Ve většině případů prováděno velmi nedbale, často chybí podpisy zodpovědných osob ze strany provozovatele.
Ověřovat technický stav výtahu a jeho bezpečnosti prováděním:
a. provozních prohlídek podle 5.1 a přílohy D normy;
V mnoha případech tuto činnost firmy neprovádí a neprováděli ji ani před přijetím změny normy, která možnost provádění této činnosti pracovníky provozovatele připouští v mimořádných případech.
b. odborných prohlídek podle 5.2 a přílohy C normy;
Téměř ve všech případech jsou odborné prohlídky prováděny a také skoro ve všech případech jsou i termíny dodržovány.
c. odborných zkoušek podle ČSN 27 4007;
V řadě případů malé servisní firmy neprovádí, nemajíce potřebného pracovníka s požadovanou kvalifikací. Mnohdy nechávají povinnost zajistit si Odbornou zkoušku na provozovateli. Při provádění Odborných zkoušek pak nebývají správně předepisovány termíny prvních inspekčních prohlídek výtahů.
s provedením záznamů do odpovídajících dokumentů, jako jsou Kniha provozních prohlídek, Kniha odborných prohlídek a Kniha výtahu.
Jak jsem se k výše uvedenému dostal?
Převážně při provádění znaleckých posudků. Situace v servisu výtahů se dramaticky změnila po roce 1991, kdy došlo k rozpadu centrálně řízených podniků Místního hospodářství. Jednotliví revizní technici si pak hbitě rozebrali portfolio výtahů a udržují výtahy dodnes, někdo má výtahů 100, někdo 1000. Byl jsem se podívat na výtahy udržované jednotlivci i na výtahy, které udržuje firma s portfoliem 1000 výtahů - není zde žádná výrazná změna, prohlídky konstatují - "zanedbaný stav","zhoršený stav", "Je zapotřebí provést modernizaci" atd. Někdy se tyto proklamace opakují i několik let zpátky.
Proč tomu tak je? - Zástupci servisních firem Vám řeknou: - "Zákazníci nemají peníze". A tím je to hotovo.
Nevím o případu, kdy by servisní firma vypověděla zákazníkovi smlouvu z důvodu, že výtah již svým stavem ohrožuje bezpečnost přepravovaných osob a že zákazník s tím nechce nic dělat. Chápu to pouze částečně - servisní firmě ubudou peníze.
Ale dovolím si upozornit - až přijdou problémy (a že přijdou) bude pozdě.
Majitelé - provozovatelé se spoléhají na servisní firmy a servisní firmy se spoléhají na to, že se nic a nikomu nestane.
A co stát?
Ten taky nic moc - částečně jsou řešeny problémy s výtahy, které jsou užívány jako pracovní prostředek při výkonu povolání (nařízení vlády č. 378/2001).
Ale výtahy v obytných domech ať už jsou tyto vlastněny soukromými osobami, společenstvím vlastníků nebo družstvy jsou často nechány napospas - zde záleží pouze na aktivitě servisních firem a přístupu majitelů - provozovatelů výtahů.
Požadavky z národních (evropských) předpisů jsou servisními firmami dávány na vědomí a majitelé-provozovatelé výtahů zhusta nedbají, nicméně a to je nutné konstatovat, ti prozíravější už s výtahy něco dělají - nechávají si analyzovat Inspekčními orgány bezpečnostní rizika a podle jejich závažnosti už na výtazích provádí prostřednictvím servisních firem úpravy. Je potřeba říci, že ty jsou ve většině případů rozsáhlé - de facto je se jedná o výměny výtahů včetně ohrazení výtahových šachet - protože jen kosmetické úpravy spočívající v estetické úpravě toho, co uživatel vidí jsou nedostatečné.
Většina výtahů - zvláště pak v panelových bytových domech jsou dnes již "veteráni" a podle mého osobního názoru jsou i velmi nebezpečné.
Autor: Václav Vaněk
Zdroj: TZB-info | 2006