Přehled výtahů v bytových domech, jejich stav a možné nápravy
V článku jsou uvedena fakta o výskytu a stavu výtahů v bytových domech. Jsou uvedeny typy běžných výtahů tehdejších výrobců, které byly instalovány v panelových soustavách a provozní rizika, která se u těchto výtahů vyskytují z pohledu ČSN EN 81-80. Je zmapováno období počínaje rokem 1965 až do roku 1993.
Fakta, která vedla k současného stavu
Konstrukčně patřily výtahy československé provenience určené pro dopravu osob nebo osob a nákladů v 50. letech k evropské špičce. V následujících letech však byly paradoxně instalovány do bytových domů výtahy s nižším stupněm bezpečnosti, než vykazovaly výtahy v 50. letech, jako výsledek 2 zásadních vlivů. Prvním je finanční politika komplexní bytové výstavby v ČR, kdy byly z cenových důvodů instalovány tak od 70. let pouze nejlevnější typy výtahů, jejichž konstrukce vykazovaly již v této době minimálně 10 a víceletou technickou zastaralost. Druhým zásadním vlivem je pak technická politika uplatňovaná na území ČR od 60. let. Zlomovým okamžikem pro provoz technických zařízení s vysokým stupněm provozního rizika se stal rok 1968, ve kterém byl zrušen Ústav technického dozoru, vydán nový zákon č. 174/1968 Sb., o státním odborném dozoru nad bezpečností práce a současně bylo nastartováno využívání zcela nových zásadních principů upravujících bezpečný provoz technických zařízení, a to:
● bezpečnost technických zařízení s vysokým stupněm provozního rizika lze "vykontrolovat" a nemusí být vnesena konstrukčně,
● pokud technické zařízení odpovídá požadavkům předpisů platných v době jeho uvedení do provozu, jedná se o "zařízení bezpečné" až do konce svého technického života, stupeň technického poznání v pozdější době nehraje v tomto principu žádnou roli.
Výsledkem výše uvedené technické politiky státu v oblasti výtahů je zakonzervování konstrukční úrovně z 50tých let téměř až do 1.1.1993, kdy byla poprvé do systému českých technických norem zavedena základní konstrukční norma EU pro výtahy určené pro dopravu osob nebo osob a nákladů, a to EN 81-1, 2.
Střet s technickou politikou Evropské unie v této oblasti dopadl tak pro výtahy dříve instalované na území ČR poměrně tvrdě, protože náhled co je bezpečný výtah je zcela odlišný od výše uvedených principů. Základem je skutečnost, že dopravovaná osoba nemá po uzavření dveří žádný vliv na řízení tohoto zařízení a u zastaralých výtahů nemá ani žádný kontakt s "vnějším světem" a musí tak mít absolutní důvěru v bezpečnost výtahu. Výtah je zcela bezpečný jen tehdy, pokud jeho konstrukce a použité technologie neobsahují žádná provozní rizika vysoké a střední úrovně uvedená v dokumentu SNEL, která mohou vyvolat nebezpečné situace při provozu výtahů.
Bezpečnost a jistota uživatelů výtahů může být zajištěna pouze tehdy, jestliže stávající výtahy jsou řádně a pravidelně udržovány odborně způsobilými společnostmi a jestliže technická úroveň dříve vyrobených konstrukcí výtahů je průběžně zvyšována na úroveň vyžadovanou obvyklými standardy bezpečnosti, vypracovanými na základě současného stupně technického poznání. Uživatelé tedy očekávají od výtahů obecně přijatelnou úroveň bezpečnosti. Navíc v celé Evropě existuje trend růstu počtu starších osob a také osoby s omezenou schopností pohybu a orientace očekávají umožnění přístupu a provedení výtahů vhodné pro všechny. Proto je zvlášť důležité poskytnout osobám s omezenou schopností pohybu a orientace a osobám starším bezpečné prostředky pro vertikální dopravu bez doprovodu.
Počet výtahů určených pro dopravu osob nebo osob a nákladů
Celkový počet výtahů určených pro dopravu osob nebo osob a nákladů instalovaných na území ČR je odhadován na 87 tisíc, z čehož je cca 85 % umístěno v bytových domech. Z toho počtu bylo:
● do 1.1.1993, což je termín zavedení základní konstrukční normy pro výtahy EN 81-1, 2 do soustavy českých technických norem a skokové zvýšení jejich bezpečnosti, bylo nainstalováno na území ČR cca 58 tisíc výtahů na výše uvedené konstrukční a bezpečnostní úrovni 50tých let minulého století. Tyto výtahy vykazují téměř všechna provozní rizika, která jsou uvedena v ČSN EN 81-80;
● od 1.1.1993 do 1.10.1999, což je termín nabytí účinnosti nařízení vlády č. 14/1999 Sb., bylo nainstalováno cca 9 tisíc výtahů, které jsou na nesrovnatelně lepší bezpečnostní úrovni a vykazují méně provozních rizik;
● od 1.10.1999 do 31.12.2009 bylo nainstalováno cca 20 tisíc nových výtahů do nových budov. Dále byla odstraněna provozní rizika u již cca 17 tisíc dříve instalovaných výtahů, a to zejména formou výměn starých výtahů za nové, které splňují požadavky přílohy č. 1 nařízení vlády č. 27/2003 Sb. vymezující současnou minimální úroveň bezpečnosti výtahů určených pro dopravu osob nebo osob a nákladů.
Skladba výtahů určených pro dopravu oso nebo osob a nákladů v panelových domech je uvedena v příloze tohoto článku.
Stav výtahů určených pro dopravu osob nebo osob a nákladů
Jak vyplývá z výše uvedeného, na území ČR je v současné době provozováno cca 37 tisíc nových výtahů bez provozních rizik a dále cca 50 tisíc výtahů vykazující různá provozní rizika včetně těch, která vyvolávají nebezpečné situace přímo ohrožující zdraví dopravovaných osob, servisních a inspekčních pracovníků.
Jak je to tedy se stavem výtahů instalovaných před 1.10.1999? Jejich stav měl být zmapován v rámci inspekčních prohlídek, které měly být provedeny u výtahů uvedených do provozu před 1.1.1993 nejpozději do konce března 2006 a u výtahů uvedených do provozu před 1.10.1999 nejpozději do konce března 2009. Ponechme stranou u kolika výtahů nebyly inspekční prohlídky vůbec vykonány, nicméně vykonané inspekční prohlídky zcela spolehlivě zmapovaly skutečný technický stav dříve instalovaných výtahů a výskyt těch provozních rizik, která zapříčiňují nejvíce smrtelných úrazů a těžkých poškození zdraví. Jsou to:
● Klec bez dveří (riziko 40 podle ČSN EN 81-80) - výskyt v 52 %;
● Nebezpečné zajišťovací zařízení u šachetních dveří (riziko 31) - výskyt v 89 %;
● Chybějící nebo nevyhovující zastavovací zařízení v prohlubni nebo v prostoru pro kladky (riziko 16) - výskyt v 81 %;
● Neodpovídající délka ochranné prahové desky (riziko 39) - výskyt v 90 %;
● Systém pohonu se špatnou přesností zastavování/vyrovnávání (riziko 3) - výskyt v 59 %;
● Částečné ohrazení šachty s příliš nízkým ohrazením (riziko 7) - výskyt v 15 %;
● Chybějící nebo nevyhovující zařízení pro nouzovou signalizaci (riziko 71) - výskyt v 92 %;
● Materiál klece a klecových dveří (riziko 76) - výskyt v 62 %.
Na základě těchto zjištění výskytu provozních rizik lze konstatovat, že stav výtahů určených pro dopravu osob nebo osob a nákladů instalovaných zejména před 1.1.1993 není v žádném případě ani trochu ideální a provozování těchto výtahů v původním provedení fakticky znamená vědomé provozování nebezpečného dopravního zařízení, na což je pamatováno v § 427 zák. č. 40/1964 Sb., občanský zákoník.
Nápravná opatření k odstranění zjištěných provozních rizik výtahů určených pro dopravu osob nebo osob a nákladů
Provozní rizika výtahů jsou rozdělena do tří prioritních úrovní podle své závažnosti a četnosti výskytu, a to vysoká, střední a nízká. Vzhledem k tomu, že nejvíce nebezpečných situací generují provozní rizika vysoké a nízké úrovně, jsou dále uvedena nápravná opatření vztahující se k těmto dvěma prioritním úrovním.
Tabulka 2. - Přehled provozních rizik prioritní úrovně II. A odpovídající nápravná opatření
K lepšímu uchopení této problematiky a jejímu porozumění byla vypracována národní česká technická norma ČSN 27 4011, která platí pro provádění podstatných změn provozovaných výtahů, určených k dopravě osob nebo osob a nákladů. Norma stanovuje minimální rozsah požadavků, které mají být uplatněny při provádění podstatných změn těchto výtahů.
Příloha článku: Přehled vybraných výtahů
Autor: Autor: Václav Vaněk | Recenzent: Ing. Jan Dvořák, Unie výtahového průmyslu ČR
Zdroj: TZB-info | 2010