Výtahy v neevropském stavu

Víte, který dopravní prostředek je nejbezpečnější? Možná byste se divili, ale je to výtah, alespoň podle statistiky nehodovosti. Určitě jste už nějakým výtahem jeli. Buďto nějakým starším, ve kterém si nejste jisti, zda jízdu přežijete anebo moderním, kde ani nepoznáte, že se řítíte rychlostí pět pater za sekundu. Právě výtahy jsou jedním z problémů, který souvisí s přísnými požadavky Evropské unie.

Brusel je všude kolem nás. Tato zcela nezeměpisná úvaha zase není tak daleko od pravdy. Úřední regule se týkají téměř všeho - výtahy nevyjímaje. Až 80 procent všech tuzemských zdviží normám nevyhovuje, píše se v agenturních zprávách, což je zjištění, které není zase tak nepodstatné. Na jeden průměrný dům se počítá minimálně s půl miliónem korun a celkové náklady v republice se odhadují na nepředstavitelných 60 miliard. Nejsem žádným expertem přes strojovny, ale když starým vysloužilým výtahům chybějí například obousměrné brzdy anebo druhé kabinkové dveře, asi to levné nebude. Sám bydlím v třípodlažním domě ze čtyřicátých let minulého století a děkuji předkům, že s cihlami skrblili, protože jinak by se nás evropská výtahová kauza týkala. Do pěti let se musejí odstranit největší závady, jinak hrozí podobné potíže jako u pro obce u chybějících čistíren odpadních vod. Představte si ale takové obyčejné sdružení vlastníků bytů anebo malé družstvo pracující s mnohem menšími sumami než známý a vykutálený podnikatel Krejčíř. Našetřete tolik peněz, zadlužte se, odložte výměnu střechy nebo novou fasádu! Dokáži se představit bouřlivost diskusí na schodišti...

Na druhou stranu je pravdou, že do výtahů se investovalo velmi málo a každý druhý panelák je toho důkazem. Připočítáme-li k tomu chyby v původních projektech a vandalské užívání, dostaneme se velmi rychle k současnému stavu. V České republice je přibližně 80 tisíc výtahů a jak už jsem říkal, až 80 procent by u technických zkoušek propadlo. Řeknu vám, Brusel nebrusel, zlaté schodiště! I když kdo ví, třeba jsou i normy na průřez šprušle u zábradlí, barvu třetího schodu a vůni v mezipatrech. Nedivil bych se...

Autor: Martin Knitl

Zdroj: Český rozhlas | 2005