Výtahy, ze špičky do nebezpečí

Na území ČR je odhadem v provozu kolem 80 tisíc výtahů určených pro dopravu osob nebo osob a nákladů, z nichž jsou tak dvě pětiny starší 20 let.
 

 
„S přihlédnutím k platným normám (EN 81-80), lze konstatovat, že nějaké provozní riziko najdeme ve všech výtazích instalovaných před platností nařízení vlády č. 14/1999 Sb. (zavádí směrnici 95/16/ES) týkajícího se výtahů. Nicméně u výtahů starších 20 let lze očekávat téměř všechna provozní rizika vysoké a střední úrovně. Země EU se snaží vyrovnat s provozními riziky výtahů již od roku 1995, ale pro ČR je to naprosté novum po letech, kdy nebylo nutné výtahy udržovat a jakkoliv zvyšovat jejich bezpečnostní úroveň promítáním technického po-kroku do jejich konstrukcí,“ vysvětluje expert na rekonstrukce a opravy výtahů Jiří Hasman.

Až díky střetu těchto technických politik byla podle něj znovu objevena odpovědnost majitelů a provozovatelů výtahů za provoz výtahů s provozními riziky. Stejně jako pravidlo, že výše úrovně bezpečnosti výtahu je dána výší finančních prostředků, které do něho majitel nebo provozovatel investuje. Dnes už totiž bezpečnost nejde nahradit množstvím razítek revizních techniků.

Když se na konci července v novinách objevila zpráva o tom, jak manželský pár v Bratislavě při cestě na domácí oslavu za svatby spadl o několik pater ve výtahu a jen díky zaseknutému lanu se nezřítil až dolů, mnoho obyvatel Česka si řeklo, jak je dobře, že se to děje na Slovensku. České výtahy jsou ale naprosto totožné s těmi, které vozí lidi v bratislavských panelácích.

„V novějších panelových domech jezdí nebezpečné výtahy výrobního závodu n.p. Transporta Brno, který se podřídil hloupému vládnímu nařízení šetřit. Na výtahu zeslabily, co se dalo, i takové díly jako nosné díly, táhla, závěsy. Výsledek se dostavil, několik výtahů v provozu spadlo, utrhla se vyvažovací závaží. Výrobní závod na to reagoval napsáním dopisu servisním závodům, kde se doporučuje provést opásání vyvažovacího závaží, a to třeba provizorně lankem. Provozovatelé o riziku vědí, ale nechtějí do úprav investovat, přitom náklady na úpravy jsou přijatelné. Jedná se o orámování vyvažovacího závaží, výměny závěsů na kleci a závaží, eventuelně o zesílení táhel klece a zesílení podlahového rámu - vyztužení. Namáhané zeslabené závěsy stárnou a únava materiálu se může dostavit,“ napsal už před pěti lety Petr Börner pro server ivytahy.sk.

Hlavním důvodem, proč v obytných domech skončily nebezpečné stroje, je finanční politika komplexní bytové výstavby v ČSSR. Z cenových důvodů byly v panelácích instalovány od 70. let pouze nejlevnější typy výtahů, jejichž konstrukce vykazovaly již v té době minimálně desetiletou technickou zastaralost.

„Ve staré výtahové normě je jasně psáno: KAŽDÁ KLEC MUSÍ MÍT DVEŘE, ale přáním investorů výstavby panelových domů bylo šetřit náklady. Bylo rozhodnuto, že výtahy postačí malé, klece bez dveří, řízení obyčejné. Spoléhalo se na to, že norma se doplní nebo změní. Někteří provozovatelé dokonce nechali z výtahů již v provozu dveře z klece vymontovat,“ doplňuje v textu pro specializovaný server Petr Börner.

Za pravdu mu dává i dlouholetý revizní technik výtahů z Brna. „Vždycky to bylo o tom, že to máme nějak udělat. Čeká se prý na výjimku a my nesmíme bránit rozvoji výstavby tím, že budeme lpět na detailech,“ říká muž, který nechce zveřejnit jméno. S výtahy pracoval už v polovině sedmdesátých let a ví prý své. Dnešní stav zdviží v zemi je podle něj jenom důsledkem toho, že se o ně nikdo nestaral a všichni jen tiše doufali, že všechno nějak dopadne. Teď jde o peníze, protože do tří let mají české výtahy splňovat evropské normy. Na jejich splnění ale nikdo nemá peníze.


„Abychom mohli opravit všechny pochybné výtahy v našich domech, museli bychom mít bezmála miliardu korun,“ tvrdí ředitel jednoho z největších bytových družstev v zemi František Ryba. SBD Krušnohor, které řídí, má kolem šesti a půl tisíce bytů. Na opravy výtahů dává kolem sto padesáti milionů ročně, ale stále se prý daří nanejvýše řešit ty největší problémy. Jak splnit požadavky Evropské unie, Ryba neví. Aby družstvo získalo peníze, muselo by podle Františka Ryby zvýšit poplatky na údržbu a opravy družstevníkům na nejméně trojnásobek. Vzhledem k tomu, že v průměru se pohybují kolem tisíce korun na jeden byt, je to prý jen zbožné přání. Přitom právě SBD Krušnohor má domy, v nichž jsou ty nejproblematičtější výtahy v zemi.

Nejvíce výtahů je totiž v panelových sídlištích, která stojí na okraji každého většího města. V případě Karviné či Mostu jsou domovem pro většinu lidí, kteří zde bydlí. „Na každém z výtahů se nachází až čtyřicet bezpečnostních rizik různé bezpečnostní úrovně - těch nejzávažnějších bývá převážně nalezeno kolem dvaceti,“ napsal na stránkách serveru TZB-info Václav Vaněk ze společnosti Topinfo.

„Osobní výtahy, vyráběné v období 1958 až 1990 jako stavební technologický prvek obytného domu, měly jako požadavek, nepřekročit nákladově 1 procento stavebních nákladů na výstavbu celého domu. Podle tohoto zadání převažovala snaha o maximální ekonomiku výstavby i na úkor kvality provedení. Obytný dům byl obvykle stavebně řešen jako celek s výtahovou šachtou, strojovnou výtahu a schodištěm. V současné době stojí většina představenstev a nových majitelů obytných domů před rozhodnutím, jakým způsobem přistoupit k modernizaci svého osobního výtahu,“ vysvětluje Milan Hába z technické komise Sdružení malých bytových družstev. Právě tato družstva mají s rekonstrukcemi výtahů největší problémy. Od obyvatel domů jen těžko mohou chtít v krátké době získat dostatek peněz na rekonstrukci výtahů a půjčky jsou problematické. Družstevníci nemohou ručit svými byty a na ručení domem jsou ochotné přistoupit jen některé banky, a to ještě za velmi přísných podmínek. Mimo jiné třeba i za velmi vysoké splátky, což většinou není družstevníkům po chuti.

„Úrazy v osobních výtazích se z 95 procent stávají z titulu chybějících klecových dveří a chybných funkcí dveřních uzávěrů a pouze v 5 procentech z jiných důvodů - materiálové vady, špatná údržba, rozbité sklo v šachetních dveřích a podobně. A lidský faktor - nepozornost, lhostejnost - ten se vždy přidruží,“ říká Václav Vaněk. Dodává, že velká část provozovatelů výtahů už nechala ty největší závady odstranit nebo vyměnili starý výtah za nový.

„Máme kolem dvou a půl tisíce bytů. Na opravy výtahů se snažíme sehnat peníze ze všech zdrojů, které jsou k dispozici. Jenomže ze Státního fondu rozvoje bydlení to nejde a naše možnosti brát si úvěry od bank jsou značně omezené. Máme přitom výhodu, že patříme městu, které za nás jako stoprocentní akcionář může ručit. Jenomže si musíme před zastupiteli obhájit, proč chceme peníze a jak se do městské kasy vrátí,“ vysvětluje ředitel Mostecké bytové Jaroslav Kudrlička. A když už prý nenajde cestu sedmdesátitisícové město, jen mizivou pravděpodobnost sehnat peníze má jediný vlastník domu, nebo malé bytové družstvo, kterých jsou v zemi tisíce.

Popis fotky: Mostečanka Hana Kašparová vystupuje z výtahu ve věžovém domě v Dobnerově ulici. Vnitřek výtahu je v otřesném stavu.
Autor fotky: Václav Veverka

Zdroj: Deník.cz