HISTORIE VÝTAHU
ARCHIMÉDES: TĚLESO POLOŽENÉ DO VÝTAHU
ARCHIMÉDES: TĚLESO POLOŽENÉ DO VÝTAHU
Již ve 3. století př. n. l. cítili lidé potřebu ulehčit si zvedání těžkých břemen do výšin. Vynalezli tak první zdvihadla, předchůdce dnešních výtahů.
Slavný učenec Archimédes nejen nořil tělesa do kapaliny, ale také sestrojil první výtah velmi podobný těm, kterými jezdíme dnes. Kabina visela na konopném laně a do výšky ji zvedal ruční vrátek neboli rumpál.
Císař Nero (37 – 68 n. l.) vlastnil výtah s prvním bezpečnostním prvkem – případný pád tlumily nafouknuté kožené měchy.
Výtah používaný o mnoho let později papežem ve Vatikánu byl poháněn šlapacím kolem.
O králi Slunce, Ludvíku XIV. (1638 – 1715), se traduje, že velmi nerad chodil do schodů. I proto mu jeho dvorní stavitel Velayer v roce 1743 postavil výtah, tehdy nazývaný jako létající židle. Jako první použil protizávaží, které vyvažovalo konstrukci výtahu.
Ve Francii si výtah nesměl zřídit výtah nikdo kromě krále.
Prvním výtahem v obytném domě byl zřejmě výtah Erharda Weigela zřízený roku 1670 v Jeně.
Všichni prapředkové dnešního výtahu byli tedy pohánění lidskou, případně zvířecí silou.
Důležitým mezníkem nejen pro výtahářství byla průmyslová revoluce. Za její symbol je považován vynález parního stroje. A ten byl v oblasti konstrukce výtahů náležitě využit.
V roce 1830 v anglickém městě Derby postavili Angličané Frost a Strutt první výtah na parní pohon.
PNEUMO, HYDRO A TY DALŠÍ
V roce 1845 byl vynalezen první pneumatický výtah, o rok později byl uveden do provozu také první výtah s hydraulickým pohonem.
Píst byl vložen do podzemního válce a kapalina (tehdy voda, dnes hydraulický olej), byla vstřikována do válce. Píst se tlakem vody zvedal a klesal, a tím se pohyboval i výtah. Tok vody ovládala obsluha lana určeného pro regulaci proudu vody.
Hydraulické výtahy byly zvedány pístnicí umístěnou pod kabinou výtahu, nepotřebovaly tedy protizávaží ani bezpečnostní zařízení – kabina výtahu klesala samotíží pouze takovou rychlostí, jakou se odpouštěla voda zpod pístu.
Tento výtah byl instalován v císařském paláci ve Vídni.
Později byla obsluha lany nahrazena pákovým ovládáním, které bylo přesnější a plynulejší.
ZA VŠÍM HLEDEJ OTISE
Éra nových výtahů byla započata v roce 1853 vynálezem výtahu s použitím lana, kladky a závaží. Tento výtah zvedal břemena podél šachtové zdi. Výtah měl tedy podobu dnešní konstrukce: po stranách byl veden vodítky a měl bezpečnostní zařízení, tzv. zachycovače, které v případě přetržení lana zabrzdily kabinu výtahu.
Za tímto vynálezem stojí dnes už výtahářská legenda Elisha G. Otis.
Otisův výtah byl samozřejmě mnohem výkonnější než jeho předchůdci, a tak byl nainstalován nejprve v New York Crystal Palace, kde překonával 2 podlaží, a později (v roce 1857) v obchodním domě E. V. Haughwout Co. v New Yorku. Obsluhoval 5 podlaží rychlostí 0,2 m/s, což na tehdejší dobu byla nevídaná rychlost. (Pro porovnání, dnešní výtahy jezdí obvyklou rychlostí do 2,5 m/s, nejrychlejší výtah na světě v Chalífově věži v Dubaji jezdí rychlostí 18 m/s, což je 65 km/h.)
VÝTAH PANA SIEMENSE
V roce 1880 instaloval německý elektrotechnik a podnikatel Werner von Siemens výtah s elektrickým pohonem na průmyslové výstavě v Mannheimu. Jeho výtah měl elektromotor umístěný přímo pod podlahou a otáčel ozubeným pastorkem, který se tak posunoval po ozubeném hřebenu.
S vývojem technologie se přesunul motor nad nejvyšší podlaží, kde poháněl lanový buben. Kabina tak byla opět zavěšena na lano.
Nakonec však převládlo řešení, kdy je lano přehozeno přes lanovnici, kde je na jedné straně lano kabiny a na straně druhé lano závaží (tzv. lanové neboli trakční výtahy). Toto řešení nabídlo staronové použití závaží. Uspořila se tak energie a bylo možné používat výtahy do výškových budov. Tam byly bubnové výtahy nepoužitelné – vzhledem k délce lana by tyto bubny dosahovaly neúnosných rozměrů.
V roce 1903 nahradil elektrický výtah ozubené převody a umožnil tak přepravovat náklad až 100 poschodí. Původní jednorychlostní motory byly nahrazeny motory multirychlostními a technologie elektromagnetu nahradila ruční přepínání a brzdění. Výtahy byly vybaveny ovládacími tlačítky a signálními systémy.
JAK TO BYLO V ČESKU
První (nákladní) výtah sestrojila ústecká firma Breitfeld-Daněk (jeden z předchůdců ČKD) v roce 1876 v pivovaru v Litoměřicích. Tato společnost se i později věnovala konstrukci především nákladních výtahů pro velké průmyslové podniky.
S počátky výtahářství v Čechách jsou spjata jména jako Jan Prokopec, A. Bílek či Edvard Schliegl.
VÝTAH KRÁLOVSKOU ZÁLEŽITOSTÍ
První elektrický výtah s tlačítkovým zařízením jezdil v pražském hotelu Modrá hvězda.
Také následník rakousko-uherského trůnu František Ferdinand d'Este si nechal ve svém sídle na zámku Konopiště postavit výtah.
O tom, že výtahy byly v minulosti královskou záležitostí, nás může přesvědčit kromě nechuti ke schodům Ludvíka XVI. a Františka Ferdinanda d'Este také nález pozůstatků jednoho z prvních výtahů u nás na zámku v Ploskovicích (datuje se do 20. let 18. století). Ve stejné době jako výtah v Ploskovicích vzniká pro potřeby Fedninanda V. Dobrotivého výtah na zámku v Zákupech - ten je nestarším dochovaným výtahem v českých zemích.
V letohrádku Belaria v zahradě českokrumlovského zámku se dochoval unikátní předchůdce jídelního výtahu.
Připravené jídlo bylo tímto mechanismem přepraveno přímo do středu hodovní tabule.
